February 2011

*Co vidím z okna...

28. february 2011 at 22:21 | Já |  My Diary
Včera jsem dopsala sloh na téma Co vidím z okna... Hned, jak nám toto téma pančelka zadala, se mi rozbušilo srdce vo sto šest, protože na tohle téma se do použít tolik metafor a bla bla bla... a to je moje! Miluju psaní, miluju sloh, miluju pančelku češtinářku :D
Máme to odevzdat do pátku, a tak mě napadlo, že bych to zveřejnila tu a byla bych ráda za každý váš názor .)

3, 2, 1...
Okno je má každodenní zastávka. Stále koukám na stejný dům, na který koukám, dá se říct, celý svůj život. Každý den, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce... Za tu dobu se na něm změnila možná jen červená střecha. Dívám se na chodník, po kterém projde denně několik lidí a zvířat, včetně mě. Já jsem zástupce lidí samozřejmě. Ve dne i v noci, za světla i za tmy. Ráno ho pošlapou značkové boty otrávených studentů, kteří spěchají do školy, stojící hned vedle domečku s červenou střechou. S úsměvem na rtech koukám na nervozní rodiče, kteří za sebou doslova táhnou ubrečené a rozespalé děti, aby je dovedli včas do školky, kterou z okna bohužel nevidím.
Důležité je, jaké je zrovna počasí. Když se na obloze vyklube sluníčko a ošklivé mraky ulehnou ke spánku, hned je všechno mnohem hezčí. Barevnější. Spolu s počasím se mění naše nálady. Slunce nám dokáže vykouzlit úsměv na rtech, a tak se z nervozních stanou šťastní a úsměvaví rodiče. Otrávení studenti už se těší, až uslyší ten líbezný zvuk zvonku na konci vyučování, a oni vykročí vstříc slunečnému dni. A tak je pohled z okna vždy hezčí. Všechno se změní, když přijde déšť. V tu chvíli je vše jako předtím...
I láska je čaroděj, co dokáže začarovat naše okno a na všechno, co z něj vidíme, jako bychom koukali přes růžové sklo.
Stojím u okna s širokým úsměvem na rtech, rukou si podpírám hlavu, v které se mi honí myšlenky o jedné konkrétní osobě. A i ta smutná šedá budova, které všichni říkají obchodní akademie, se mi zdá veselejší.
Ale bohužel, když lásku nahradí trápení, pohled z okna se změní, jako když sluníčko vystřídá déšť. Úsměv na rtech se vypaří. Zamilované myšlenky už jsou minulostí. Zbyde jen bolest a potoky slz nahrazující déšť. Růžové sklo se roztříští na několik kousků... Najednou, jakoby zmizeli veselí smajlíci a zastoupili je smutní.
V takových chvílích je nejlepší odtrhnout se od okna, obout značkové boty a pošlapat chodník stejně jako studenti, rodiče nebo děti.
V ten okamžik se staneme osobou, kterou vyhlíží třeba právě zamilovaný člověk přes růžové sklo svého okna...

Hledejte chybky, prosím pěkně :D
Děkuji za jakýkoli názor .)

*Má přání byla vyslyšena.

27. february 2011 at 16:47 | Já |  My Diary
Navazuji na předešlý článek.
Někde ke konci článku, myslím, jsem se zmínila o své špatné stránce. Že bych se nejradši zkouřila, vožrala a nevim co všechno... a ejhle. Ve 21:12 mi přišla smska od pana J. cao co delas? :D nechces se stavit ? mam doma s par klukama trosku zeleneho koreni. Ach, má přání byla vyslyšena! Samozřejmě sem počkala, až to naši zaloměj a potichounku za sebou zavřela dveře.
Odešla jsem hoooodně pozdě a vrátila se hoooodně brzo ráno :D Trošku v náladičce. Ale podlo mi to jak tabulka čokolády!
Tolik smíchu jsem ze sebe nedostala ani ve škole při občance (máme plešatýho tlustýho učitele, co neumí žikat ř :D)

Je fajn mít fajn kamarády :)
I'm fine, thank U!

*Close your eyes and open your heart...

26. february 2011 at 20:08 My Diary

*Konečně víkend. S každou nedělí se těším na další pátek. Na tenhle jsem se těšila jak malá holka na lízátko.
Připadám si, jak když stojím uprostřed světa a kolem mě zrychleně pobíhají davy lidí. Nestíhám to. Všechno se tak rychle mění... Je moc toho, co bych chtěla stihnout, ale nestíhám. Světe spomal, nestíhám!

Jakobych měla dva životy. Jeden žiju ve škole a jeden mimo ní. Ve škole mi zastupujou rodiče učitelé, otravnýho bráchu ta pipina a skvělou ségru má milovaná Ká. Jedinej rozdíl mezi těma životama je ten, že ve škole se směju a zapomínám na všechny bolesti a trápení z druhého života. Né, že bych se doma nesmála... ale když jsem doma (a často sama), musím myslet na věci, který mi vháněj slzy do očí a vyvolávaj bolesti u srdce...Když se procházím tim našim nevelkým městem, příjde mi, že ty lidi jsou čím dál smutnější... Nevidím žádné rozzářené tváře. Možná je to tou otravnou zimou, ktérá jednou odejde, zastoupí ji nachvíli zesláblé sluníčko a pak se zas vrátí a sluníčko zmizí...
Nejlíp mi je daleko od lidí, s foťákem v ruce, se sluncem nad hlavou, s krásnejma myšlenkama v hlavě a Bobem v uších.

Chtěla bych napsat nějakej veselej článek, ale nenávidím přetvářku, tak se sama nebudu přetvařovat...
Ten svět mi příjde nějakej hrozně zkaženej... Jako, kdyby vypršela platnost spotřeby. Lidi se najednou tak hrozně změnili. Spolužáci si hrajou na děsně chytrý a vážný lidi. Kámošky, který mě ještě před Vánocema děsně milovali, mi teď na otázku "a co se děje?" odpoví "nech to bejt..."
Zjistila jsem, že osoba, kterou jsem celou tu dobu (od školky) považovala za nejlepší kámošku, už není má nejlepší kamarádka... Spíš já už nejsem ta nejlepší... Víc a víc zjišťuju, že mě zastoupila pipka, která k nám přišla před rokem. Všechny ty roky hádek a usmiřování už jsou jen minulostí...

Heh, přijimačky už klepou na dveře a já tu řeším svět a lidi kolem mě. Táta mi řiká "teď kašli na kluky, teď rozhoduješ o svý budoucnosti..." Ale jak mám na ně kašlat? Mám zakašlat a všechny ty myšlenky, co se mi každou minutu honěj hlavou, odplujou? Tak ano?!

Nejradši bych teď bouchla dveřma, vzala nějaký lidi a vyrazila někam na nějakou pořádnou kalbu (né disco, prosim) s pořádnou hudbou (ska, reggae, punk...). Pořádně se shulila, vožrala, aspoň na chvíli zapoměla na tu depku, co mě tak užírá... Jen smích a smích...
Ať už je léto, PROSÍM!


*Kdo není milován, je sám i uprostřed davu...

20. february 2011 at 19:51 | Kristen* |  My Diary

*Leží mi v hlavě a nemůžu se toho zbavit.
Mám chuť vyšplhat na něco hodně vysokýho, z čeho je rozhled na celej svět, a vyřvat se. Ten krásnej pocit svobody, ta úleva...
Jsem na tom už tak špatně, že vylévám své srdce klukovi, po kerým sem ještě minulej rok tak touhle dobou jela jak blázen, protože nejlepší kamarádky už o mě nemaj moc hezké mínění. Všechno svádím na pubertu. Nejsem schopná uhlídat svoje city a pocity. Jdu po ulici a čumim po klukách. Jdu po škole a čumim po klukách. Jdu po obchodech a čumim po klukách. Někdy si připadám jak úchyl. Proč nemůžu mít kámošky jako sem já. Když jdu s nima, musim se krotit a řikat si svoje poznámky jen pro sebe, v duchu...
Ale v poslední době si zas rozumim se ségrou. I když i o 10 let starší než já, někdy mi příde, že se chová jak zblblá puberťačka. Doufám, že nebudu jako ona (:D). Ale moc mi teď pomáhá. A doufám, že i já jí, protože se snažim jí pomáhat... vždycky se snažim tu bejt pro ni, když potřebuje...
A vlastně nejen pro ni...
A ještě něco, co mě uplně nejvíc užírá! - přetvářka! Jo, možná už sem tu o tom psala.. možná několikrát.. možná taky ne.. nevím. Ale děsně mě to žere!!! Já sem prostě taková, že když už někoho pomlouvám, když už mě někdo uplně k smrti nejvíc se*e, tak se s nim/ní prostě nebavim, nebo se aspoň nesnažim o jeho/její přízeň. Ano, pravda je, že k smrti nenávidim jen jednu osobu. Jednu ... ne, kroť se, nemluv tu sprostě!... dívku? hnus... prostě ji nemůžu ani vystát... Ten její smích - áááá!!! no nic... nebudu se rozčilovat v neděli večer. Už tak sem dost vytočená...

Pojďte si povídat s Kristýnkou :**
napište mi třeba něco k tomuhle článku...
Budu fakt moc ráda. Připadám si dnes nějak sama...



Kresba 3.2 - Bob Marley ♥

19. february 2011 at 20:23 | Kristen* |  My drawings

Jsem neskutečně spokojená!
Trvalo mi to jen takový 2 a půl hodinky, juch!

Co na to říkáš?



*Za peníze si život nekoupíš... Bob Marley

13. february 2011 at 21:52 | Kristen* |  My Diary
*JSI MŮJ HRDINA

*Zase celej tejden před náma... Déjà vu.

Tenhle víkend byl nejvíc FAJN, fakt žejo .))) Začlo to úžasným pátkem, pokračovalo úžasnější sobotou a skončilo fajn nedělí.
Škoda jen, že sem na sobotu měla vybitej foťáček, protože by byly užasný fotky. Bylo tak krásně, že se mi o tom chtělo skládat básně, i když to neumim :D Prošli sme celý naše nudný městečko a bylo mi krásně .))))
Dneska už bylo trochu hnusnějš... "trochu" - ANI TO SLUNÍČKO NEVYLEZLO, hovádko líné. Takže sem celej den byla doma :D Ale koukala jsem na Gossip girl, cvičila, tančila :D, zpívala si, jedla a bylo mi fajn .))) Jo, byla sem doma sama, tak proč nebýt jednou za čas potrhlou puberťačkou.

Právě jsem dopsala životopis BOBíčka na ájinu - anglicky samozřejmě :D Nejvíc mě zaujal odstavec o jeho smrti :

Zemřel 11. května roku 1981 v nemocnici v Miami na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu "Za peníze život nekoupíš". 22. května po slavnostních obřadech v Kingstonu jsou jeho ostatky převezeny do rodného městečka, kde jsou do dnešních dnů uloženy v kopci Nine Miles. Byl pochován spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, marihuanovým pukem (:D), prstenem který mu dal etiopský princ Asta Wossen a biblí.

Musela sem se u toho prostě zasmát .D Stejně tu osobu miluju a vždycky budu milovat ♥

No, předpovídám na pohodu tejden, jelikož sedmičky jsou na lyžáku a s nima asi milion učitelů, takže budem mít suply, yeah! :D Bude bordéééél
Jsem jen zvědavá, jak moc sem poku*vila tu písemku z chemie a příroďáku... necháme se překvapit :D

No nic, tak já odcházím do říše snů. Nastavuju budík na 5:00 se slzami v očích a zavírám své nenamalované oči.

DOBROU NOC


*I love taking photos

12. february 2011 at 13:11 | Kristen* |  My Photos




*I feel GREAT

*I wanna fly...

6. february 2011 at 20:32 | Kristen* |  My Diary

*Nemoc je za mnou, díky bohu!
Od čtvrtka sjíždím drbnu - Gossip Girl, díl za dílem. Stala jsem se závislou - na drbech, na těch jejich skvělejch hadrech, na hodnym Danovy, na sexy Natovy a na kurňa zajimavym Chuckovy! Ale neska sem žádnej díl nestihla, možná kouknu teď - na dobrou noc .)

Už od čtvrtka, co jsem vyplnila podklady k přihláškám, si řikám, že vám sem musim napsat, jak sem se rozhodla. Kam teda nakonec půjdu? To ještě nikdo neví, ale bude to jedna z těchto škol :
AGYS - Anglický gymnásium v Pardubicích - sem bych chtěla asi nejvíc, 5 předmětů se vyučuje v angličtině, takže budu umět dobře anglicky a to je v týhle době docela důležitý. Navíc je na výběr ze spousty jinejch jazyků, takže to je škola stvořená pro mě .)
GJR - Gymnasium Josefa Ressla v Chrudimi - tohle je tátova vysněná škola, ale né moje, takže sem se mi vůbec nechce... Chrudimskej gympl je v celym pardubickym kraji ten "nejlepší" a když je něco nejlepšího, tak pro lidi jako jsem já,  to je nejhorší. Všichni lidi, co vim, že tam choděj, jsou tou školou uplně zblblý... a to já nechci.
OA - Obchodní akademie Chrudim - tohle je zas mamčina škola... Sem zas choděj šampóni a bárbíny :D Já vim, nic mi není dobrý... ale já chci na ten anglickej gympl .)

Takže zejtra ty podklady odevzdám a už se jen budu stresovat, aby mě nakonec vůbec někam vzali .)

Radši už pro dnešek a asi pro celej tenhle tejden končim .) Napíšu zas, až mi nikdo nebude komentovat článek a až budu mít náladu, kterou teď rozhodně nemám...

Užijte si week :*

vaše pilná studentka

Kristen

*Poslušně hlásím, že mám chřipku jak sviňa.

1. february 2011 at 21:01 | Kristen* |  My Diary
...Připadám si jak, když mám teplotu 3I989471 stupňů...jak, když sem někde v  sauně... někdy zas jak v mrazáku... jak, když mám v krku pilu, jako ty postavičky z reklamy na bolest v krku... Moje oči vypadaj jak po 2 dvou brčkách... celkově se cejtim nějak zhulená.

Né, tak z čeho bych to tak asi mohla mít - V sobotu sem odpoledne hlídala neteř s horečkou a večír sem jela s nachcípaným bráchou na ... nechci teď vypadat jak nějakej ochlasta, ale nenapadá mě jinej výraz... na chlastačku ke kámošovi :D, kde byla jeho nachcípaná holka... a dovršila to nedělní večerní dvou a půl hodinová "procházka" s mužem. Tak z čeho to, sakra, můžu mít?!

Jo, včera bylo to výzo vlastně. Tak jako já se teda pochlubím, protože to je asi naposled, co se s vysvědčením budu moct chlubit :D Po měsíci nervů a stresů, učení po nocích až do rána, zkoušení a písemek... vám mohu s radostí oznámit, že se na mém pololetním vysvědčení devátého ročníku neobjevila ani jedna trojka! joooo, dík za potlesk :) Škoda, že nemůžu říct, že se tam neobjevila ani jedna dvojka.. ale to bych zas byla totalní šprt a nikdo by mě neměl rád :D Jo, bylo tam 5 dvojek no, ale i tak sem, kurňa, HAPPY :)
Ano, za to úžasný vysvědčení sem od mého milovaného tatínka dostala stativ, YES! Uplně muck! Připadám si za ním tak důležitě :D A samozřejmě nemohu zapomenout na peníze od babičky. Čuměla sem jak puk, že si na mě vzpoměla :) a tak sem ji zavolala a po dlouhý době slyšela její hlas .))

*hrozně krásná písnička )))

Už nevím, co bych vám ještě pověděla no.. tak asi konec, půjdu zas chrápat )))
tak dobrou))