November 2011

take a nap for a while... just fall asleep and...

26. november 2011 at 14:39 | Kristen |  My Diary
Je tolik věcí, který bych potřebovala vykřičet světu, aby se mi ulevilo..
Dusím v sobě bolest, smutek, strach, starosti.. to vše, protože jsem ztratila přístup k osobě, která mě v takových chvílích vždy vyslechla, vzala mě za ruku a řekla "to bude dobrý, uvidíš"
Mám pocit, jakobych na všechno byla sama. A kdybych vedle sebe neměla mum, která mě drží nad vodou...
všechno by bylo jinak
Někdy přemejšlím o věcech, které jsem nikdy před tím nechápala. Ještě před rokem jsem koukala na zprávy, četla titulek Mladík si vzal život kvůli škole a řikala si "sakra, jak to může někde udělat? já bych to nedokázala..." A rozhodně to nebyla slova obdivu nebo pochopení. Teď to ale začínám všechno chápat, až moc dobře.. Někdy si řikám, že by to bylo to nejlepší. Uniknout tomu všemu, co se děje za oknem mého pokoje, tam venku. Roztáhnout křídla a uletět. Pryč. Zavřít oči a nechat se unést..
Přechod na střední mě odstřihl od lidí, na který jsem byla tak zvyklá! V devítce už mi všichni lezli krkem, těšila jsem se až od nich vypadnu, až přejdu do novýho kolektivu. Představovala jsem si to všechno tak strašně růžově. Byla jsem hodně naivní. Teď bych dala cokoliv, vážně cokoliv, abych mohla být zase s těma svejma milovanejma hajzlíkama, který jsem tak nenáviděla. hey, blbečci, miluju vás! pojďme všichni zase na základku! Vždycky, když se teď s nima vidím, jsem tak šťastná.. Připadám si jako malý dítě. Nedokážu to vysvětlit, ale je to tak. Jsem jako malý spokojený děťátko, mezi svejma lidma, mezi lidma, co ho mají rádi.

HEY! za necelej měsíc je tu ten den, na kterej se těšim hned od 24. prosince. Hned, co dojim salát a řízek, řikám si o nášup se slovy "kurňa, já už chci další šťedrej den!" Tenhle den je ten nejlepší v roce a to nekecám! Jako by každý ráno 24.prosince ten někdo nahoře začaroval celej svět. Celej štědrej den je vždycky tak dokonalej, pohodovej, radostnej, krásnej a ... A hlavně jsem s lidma, který mě maj opravdově rádi. V jejich očích nevidim žádnou přetvářku ani faleš. Na ně se můžu spolehnout. Možná proto se tak strašně těšim! A je mi jedno, že už to nebude jako když jsem byla šestiletý smráďo a těšila sem se na tuny dárků pod stromkem. Ale dopis bych napsat mohla. Nenapíšu na něj seznam věcí, za který musíš utratit spoustu peněz. Napíšu TO, co bych si doopravdy přála! JO! A napíšu to teď hned, až zavřu noťas! Třeba mi to Ježíšek splní...Těšim se na teplý ponožky, cukroví od babičky, pohádky a americký vánoční filmy, sníh za oknem, kakao, klid a pohodu.
Těšim se, až s bráchou ustrojíme stromeček. Pustíme si k tomu Landu a jeho texty k zamyšlení, budem se smát a všechno bude fajn. Těšim se, těšim se, těšim se!
Škoda, že zbývá těch několik dní.. zdá se to jako věčnost, ale bývá to tak, že to uteče a ani si to neuvědomíte...
  • Víte co potřebuju?
tohle...

nejnovější kresby

12. november 2011 at 13:33 | Já |  My drawings
Jak se mám?
když se nad tím pořádně nezamyslím, tak se mám skvěle. Ale z dálky to jsem pořád já.. ta životem zklamaná Ká.
Ale život z dálky teď nechme stranou :)
Dnes dopoledne kolem 11. hodiny jsem dokreslila svou asi největší zákazku vůbec. Mám z toho neuvěřitelně krásnej pocit. Dokázala bych o tom napsat slohovou práci na dvě A4! Vážně, takový téma "nejkrásnější pocit na světě" by mě fakt sedlo :) Škoda, že máme zrovna tři nudný témata, na který se píše pořád..no to nic, přecházim z bláta do louže :D
Jsem tak nadšená, že se s tím musím pochlubit i vám! Ty dvě rozkošný holčičky znám už ode dne, kdy si je jejich mamča s taťkou přinesli domů .) Jsem na tak nadšená, protože to, co je na tom kusu papíru je jejich přesná kopie!
Z toho mám neskutečnou radost ! :)

A k tomu všemu je spokojená i má zákaznice, pro kterou jsem to kreslila! Ne, není spokojená. Ona je doslova nadšená! A vy nevíte, jak krásně mi teď je.. Protože teď vím, že je aspoň jedna věc, kterou umím.. a ještě mi za to lidi platěj

+ přidávám kresby, co se tu ještě neobjevily :
nejbáječnější učitel - rychlokresba za 10min při hodině ZSV :)
původně kresba jen pro nového spolužáka, ale ten s ní měl vedlejší úmysly, o kterých mi řekl až později! Poslal ji totiž jedné herní společnosti, které se to moc líbí a bude nás kontaktovat, až budou chtít nakreslit nějakou novou postavu!

článek po stopadesátipěti letech.

8. november 2011 at 16:26 | Já |  My Diary
Tak jsem se konečně odhodlala vyťukat vám sem pár písmenek.
Nevím, kde začít, protože v mojí jinak normálně velký hlavě toho je teď strašně moc a já mám pocit, jako by byla (chudinka) tak 10x větší než moje tělo.. i když to je dost nemožný, protože moje tělo už nemůže bejt větší...
Jak už jsem nakousla.. V první řadě neustále bojuju se sebou samou. Ráno, dopoledne, odpoledne, večír.. doma, venku, ve škole... kdykoli a kdekoli.. Sleduju lidi. Porovnávám je se sebou... Nemám se ráda.
Někdy bych si přála být neviditelná. Žít si jen tak podle sebe...
Mám pocit, že jakási osoba mi šlape na paty a zapisuje každej můj krok, každou mou chybu, každé mé škobrtnutí... "tohle nesmíš, udělej to takhle.."
Nemám čas na sebe a natož na lidi kolem sebe. Samozřejmě na vyjimky (:)) si čas udělám. Ale to až jindy, nebudu předbíhat.
Škola zabírá půlku dne, která se automaticky stává tou horší půlkou. A jak bude vypadat ta druhá půlka, závisí taky na škole.. ŠKOLA. Tak nechutný slovo..
Povinnosti, známky, stres, únava, otravný ksichty kam se podívám...
Jak dlouho to bude ještě trvat? Jak dlouho to budu muset snášet? Kde je díra s nápisem EXIT?! "haló, pomóc, já chci ven..."

Třeba následující článek bude o něco pozitivnější... třeba taky ne.

Slibované fotky!

4. november 2011 at 18:49 | Já |  My Photos

je to snadné, stačí kliknout na odkaz výše a zobrazí se nekonečně fotek.
Dobře, s tím nekonečnem přeháním, ale není jich tam málo :D
Kdyby vás zajímalo, kdo jsem já, tak jsem ta fialová mikino-kabáto-bunda :D Moc se tam ale neobjevuju, stála sem vždy za foťákem :D

Když budu mít zítra volnou chvilku, napíšu, co a jak..

Teď už nestíhám, frčím si zatrsat do tanečních :D
Tak aloha a tanečním zdár!